Lyžařský výcvik pohledem chlapců

Na lyžařský kurz jelo z našeho II. stupně pouhých 13 lidí. Rodiče nás dovezli do Horažďovic, protože s námi jely obě horažďovické školy. S námi jely učitelky Horejšová a Koudelková. Když už všichni seděli v autobuse, tak se autobus rozjel směrem k Zadovu. Dojeli jsme k naší chatě, která se jmenuje Cihelny. Byla hodně velká a hlídal ji pes, kterému všichni říkají Mazlíku. V chatě je spousta pokojů a my holky jsme měly jeden z největších. Kluci měli pokoj hned vedle nás, ale asi o polovinu menší. Když jsme se všichni naobědvali, odebrali jsme se do našich pokojů a zabydlovali jsme se. A když se blížil večer, tak jsme odešli za chatu, kde se jezdí dráha na velkých gumách. Tomuto sportu se říká snowtuning. Večerku, kterou jsme dostali ve 22.00 hod, neměl nikdo v lásce. Nikomu se nechtělo jít spát.

Každý den jsme chodili na sjezdovky, které se jmenují Kobyla a U Horejšů. První dva dny jsme jezdili na pomě, která byla na Kobyle a vyvezla nás do poloviny kopce. Všichni zkušení lyžaři se těšili na čtyřsedačkovou lanovku, která nás dovezla až na samotný velký kopec. Třetí den jsme už na sedačkovou lanovku nasedli a jeli na kopec. Kdo chtěl, tak mohl ten večer jít na večerní lyžování na sjezdovku U Horejšů. Holky i kluci si to moc užili. V polovině týdne jsme si řekli, že tu vaří lépe než v naší školní jídelně. Čtvrtý den hodně sněžilo, ale my jsme se tak těšili na sjezdovku, že strach z promáčení jsme překonali. Pátý den jsme si užívali poslední jízdy našeho lyžáku. Když jsme odjížděli, tak jsme se rozloučili s chatou, horami a Mazlíčkem.

V Horažďovicích už na nás čekali rodiče, kteří se na nás moc těšili a odvezli si nás domů. Lyžák je ta nejlepší věc, protože jsme se zde moc sblížili.

Autorem článku jsou děvčata z lyžařského kurzu: Šubová, Šulcová, Kuffnerová, Skuhravá, Klasová, Jakubová, Straková

Konečně nastal den, na který se všichni těšili - odjezd na lyžák. Přeskočíme ty dlouhé přípravy a cestu busem, během které se nic nedělo, až do příjezdu. Autobus řídil velice inteligentní pán, kterého nenapadlo nic lepšího, než zastavit úložným prostorem na ledovce. Většina z nás jela z kopečka i s věcmi. Hromada věcí a batohů před chatou pomalu mizela a přesouvala se do pokojů.

Po ubytování všichni chtěli na svah. Namísto svahu na nás čekala procházka po lesnatém okolí. První noc všichni přežili. Další den jsme se rozdělili na dvě skupiny - zkušenější a začátečníky. Na sjezdovku jsme se dostali pomocí skibusu, který vozí zadarmo. Sjezdovka se jménem Kobyla byla uhlazená od rolby. Lyžovali jsme ráno a pak byla přestávkla na oběd a odpoledne opět lyžování. Takhle to bylo i další den. Třetí den bylo volno, a tak jsme jeli na Kvildu. Po volném dnu se nám nechtělo na Kobylu, a tak jsme šli na sjezdovku U Horejšů, kde pak večer následovalo noční lyžování. Poslední den před odjezdem jsme byli na Kobyle. Vyjeli jsme nahoru a jeli jsme dolů. Sbalili jsme si věci, uklidili pokoj a čekali na příjezd autobusu.

Autorem článku jsou chlapci z lyžařského výcviku: Korbel Jaroslav, Kareš Karel, Procházka Filip, Buršík Martin, Slavík Ondřej, Kolář Jaromír